SPRÁVNĚ NAKOMBINOVANEJ VÍKEND

Jsou víkendy, který s naprosto čistým svědomím proválím u Netflixu (zpravidla, když objevím novej seriál) a paty z bytu vytáhnu jen do Billy (když to jde dobře) nebo jen před barák pro rozvoz jídla (když jsem ultra líná). A pak jsou víkendy, který jsou rozplánovaný na hodiny, aby se všechno stihlo a všichni byli spokojení. Tak třeba tenhle. Moje víkendy většinou začínaj už v pátek, kdy mám takovej svůj den a řeším si jen blogový věci a přesně tak tenhle pátek i proběhl. Sobotu jsme s Kubou strávili v Ikee a v neděli to vykompenzovali výletem na Kokořín, abychom byli na čerstvým vzduchu a trávili spolu čas i nějak normálně. 

V pátek ráno jsem měla schůzku v Salonu Cool, protože už zase nadešel čas, kdy mě moje vlasy neuspokojujou a je na čase vyzkoušet něco trošičku jinýho, novýho a já se nemůžu dočkat! Dopoledne jsem pak strávila na brunchi sama se sebou v Cobře, napsala vám druhej díl o bydlení, došla si na řasy a do Answearu vyzkoušet objednávku nových věcí.

Obří svetr s aztéckým vzorem jsem si zamilovala hned, takže šel se mnou domů, stejně jako ty šílený boťáky, na který jsem dostala spoustu zvracejících emoji do directu a některý moje neblogerský (jak jinak :D) kamarádky mi řekly, že jestli v tomhle někdy přijdu, tam se se mnou rovnou rozloučej, ale co se dá dělat. Já jsem aspoň jedný takovýhle boty hrozně chtěla, takže už by mohlo bejt jaro a ne tahle blátivá obleva. 

S Answearem mám spojenou i návštěvu kluků z Rollsbros, protože mají prodejnu jen o pár kroků dál. Já vím, že zmrzlina v zimě je trochu divná věc, ale pro mě je to spíš jídlo než zmrzlina jako taková. :D Vždyť je to neslazený kokosový mlíko s nasekaným ovocem, mňam mňam. 

A k večeru jsem se vrátila ještě znovu do Salonu Cool, protože měl oficiální otevíračku. S Alex jsme tam ochutnaly tehle hořící drink, podívali se na moderní tipy prodlužování vlasů a vyjedly z rautu lososový jednohubky. Klasika.

V sobotu jsme se s Kubou před nájezdem do Ikey jeli načerpat energii na pořádnou snídani. Vyzkoušeli jsme Café Elektric, který bych připodobnila k James Deanovi, i když jsem tam na snídani nikdy nebyla. Prostě to není žádná hipster cool insta kavárna, ale podzemní restaurace/bar, kde se celkem dobře najíte. Ale nějakou atmosféru nebo zážitek, to tam moc nehledejte. 

Svetr jsem samozřejmě musela mít hned na sobě a ještěže tak, několikrát za ten den jsem se do něj nešťastně chumlala a byla jsem ráda, že ho mám a je mi aspoň trochu útulně. Najdete ho kdyžtak tu.

Do Ikey jsem se fakt těšila. Už jsem tam nějakej ten týden nebyla, doma skoro nemám co stavět a těšila jsem se, že to o víkendu doladím, že budu mít konečně závěsy, toaletní poličku, lustr a takový věci. No... Kvůli lampičce, kterou na Čerňáku neměli, jsme jeli přes celou Prahu na Zličín, pak do Baumaxu pro vodováhu, abychom to všechno navrtali správně a ještě do Letňan pro kytku na jedno moje pracovní focení, prostě program skoro na celej den. No a když jsme doma vybalili a chtěli začít montovat, zjistila jsem, že jsem koupila jen jeden držák na tyč od závěsu. Namontovat lampu vypadalo z návodu tak složitě, že jsem ji jen beze slova uklidila zpátky do krabice a při montování věšáku jsme zjistili, že nemám správný vruty. Takže jsme se zase sebrali a jeli do Ikey znova. A jestli si myslíte, že se dá do Ikey jet pro jednu věc, tu tam vzít a zas odjet, tak se hodně pletete. Tenhle druhej nákup mě nakonec stál víc peněz než ten první, kterej byl plánovanej, pfff. Za to, že měl se mnou Kuba celej den takový nervy jsem nás pak vzala na pizzu a večer jsme ještě zkoušeli vrtat - marně. Ono totiž aku vrtačka není to stejný jako příklepová vrtačka a do zdi to prostě pořádnou díru nevyvrtá. Takže jsem šla spát uplně totálně naštvaná a smutná, že jsme tak krásnej slunečnej den strávili po Ikeách a navíc to vůbec k ničemu nebylo. Jako bonus jsme ještě zjistili, že už jsme stihli zkouknout všechny díly Mostu a další teprve bude. Hrozný no. :D

Ale holky, přiznejte se, kdo z vás umí vysvětlit všechny tyhle prvky: hřebík, šroubek, vrták, vrut, hmoždinka, aku vrtačka a příklepová vrtačka? Já už jo, takže aspoň k něčemu to celý bylo. 

V neděli už jsme od pokusů o postavení nebo upevnění čehokoliv upustili a radši vyrazili na výlet. Já jsem měla navíc v noci naprosto strašný sny, v životě jsem podle mě ve snu tolik nebrečela a nebyla tak v háji, samozřejmě se to pak projevilo i na mý dopolední náladě. Nicméně šplhání po ledových cestách a schodech na Kokořínsku mě ze špatný nálady dostalo, protože jsem se nemohla přestat smát. Nebylo totiž vůbec jasný, jestli se dostanem nahoru, jestli se dřív přizabiju já nebo Kuba a jestli se pak máme šanci dostat stejnou cestou dolů. Možná bych vám doporučila se na tyhle tůry vydat v době, kdy nebude obleva a zároveň na nule.

Na druhou stranu je zas pravda, že tam vůbec nikdo nebyl. Ani na Hradě ani potom na Pokličkách, což jsou skalní útvary o pár kilometrů dál. 

Týhle "upoutávce" se Kuba vysmál a já tam přitom hrozně chtěla jít, protože mi to přišlo roztomilý. Jen ty klíče jsem moc nepochopila, to jsme si to tam měli přijít sami odemknout?! Nakonec jsme tu hospůdku nenašli a místo toho se stavili v Mělníku na obří burger. Jen teda nebyl za tyhle ceny no.

Jsme měli radost, že aspoň jeden úsek schodů byl bez ledu a dalo se normálně jít. Většinu cesty jsem totiž plnou vazou visela na zábradlí a snažila se nemyslet na to, jak to asi půjdem potom dolů. "Určitě tam bude i jiná cesta, neboj." Jojo, určitě.

Nahoře to každopádně bylo boží. Akorát taky jedno velký kluziště, tak jsem si tam zavzpomínala na svý krasobruslařský léta.

No a tohle se šlo dolů ještě hůř, než si asi umíte představit. Bylo to v podstatě jako namydlený, neustále nám ujížděly nohy, já víc času ječela než byla ticho a tu nejprudší část na fotce dole jsem samozřejmě sjela po zadku, protože mi ujely obě nohy zároveň a kdyby o kus níž nestál Kuba a strom, tak bych asi jela až dolů. Sranda, víceméně. 

Takovýhle víkendy jsou každopádně super. Uplně ideální by bylo, kdybychom v tu sobotu něco dokázali namontovat, ale není každej den posvícení, tak se to říká, ne? Sice se mi tohle přísloví fakt nelíbí, ale asi na tom něco je. A aspoň mám materiál na další díly článků o zabydlování a stihli jsme toho ve finále hrozně moc. Tak uvidíme, kdy budu mít závěsy a jestli budu příští víkend věnovat pro změnu tomu Netflixu. 

Jak svý víkendový aktivity nejradši kombinujete vy?