VEN Z BUBLINY

Komfortní zóna, ta bezpečná bublina, kde je nám dobře. Pohodlně, klidně, sebejistě. Občas opravdu není potřeba chtít víc než zrovna máte. Pokud jste spokojení, šťastní a naplnění, buďte v ní. Ale já osobně tipuju, že vám to naplnění moc dlouho nevydrží. Lidi jsou od přírody zvídaví tvorové a chtějí se posouvat dál, ať už kariérně nebo i co se sociálního kolektivu týká. Já jsem toho zářným příkladem. Stačí, že mi někdo podá prst a já už se přitahuju. Chci všechno a všude. A to jsem dřív radši byla doma, než jít kamkoliv s lidma, který neznám. Zuby nehty jsem si držela svojí bublinu, kam jsem pustila pár lidí a dělala jsem jen věci, který jsem si dopředu nalinkovala. A když se vyskytla nějaká příležitost, co mi nezapadala do plánu? Ne, děkuju. Odmítala jsem to. A pak jsem přišla do Prahy. A naučila jsem se říkat na ano i na věci, ze kterých mi ze začátku vstávaly vlasy hrůzou. Jednou z těch největších výzev byla tenkrát organizace marketingový akce - Social Date - psala jsem o tom zase samozřejmě i článek a kdo by potřeboval namotivovat, okamžitě si ho mazejte přečíst - tady. Praktikuju to takhle vlastně dodnes. Ve většině případů se to povede a já se posunu o skok dál - kolikrát třeba uplně jiným směrem, než jsem měla v plánu, ale o to zajímavější to je. Chci se ale dostat k tomu, že ne vždycky ta volba musí bejt dobrá. 

Protože i mně se samozřejmě stalo, že jsem šla do něčeho, co si prostě nesedlo. Kde jsem byla nešťastná a dlouho jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že to dělám pro sebe a pro svojí budoucnost. Že mi to pomůže, že stačí zatnout zuby a časem to půjde líp. Jenže nešlo. A pak je umění sám sobě i svýmu okolí přiznat, že na to prostě nestačíte. Že to dělat nechcete. Že takhle nejste šťastní. A může jít o cokoliv - o práci nebo o vztahy. Umět přiznat, že na něco nestačíte nebo že to takhle nechcete a umět odejít, je taky umění. 

Být mimo komfortní zónu vám má přinášet radost. 

Ty výzvy, na který kývnete, vás mají bavit. Jasně, můžete mít trošku nervy a necítit se uplně schopně a ve svý kůži, ale to by mělo přejít jakmile se do toho dostanete. Pokud se v něčem opravdu necítíte a většinu času jste nešťastní, není potřeba si to obhajovat tím, že jste přece chtěli vykročit ze svý bubliny a zkusit něco jinýho. Není to one-way-road. Zavřít jedny dveře znamená, že se jinde otevřou další. A když se neotevřou samy, tak na ně prostě půjdete zaťukat. 

A proč tohle píšu u článku plnýho fotek outfitu? Asi proto, že tyhle šaty jsou taky mimo moji komfortní zónu, celou cestu do Varů jsem přemýšlela, proč jsem si nevzala něco jinýho, že to nejsem já, že jsou hrozně odhalený... a ve finále jsem se v nich cejtila uplně božsky. Takže tak. To teď ale vůbec není důležitý. Chci, abyste se spíš zamysleli nad těma dveřma.

Jestli náhodou není čas nějaký zavřít a jestli už není čas se odhodlat k tomu zaťukání. :)))  

#OOTD

Šaty - značka Edited z About You - odkaz

Boty - značka Edited z About You - odkaz

Kabelka a brýle - Gucci

Šperky - Ellissi

A jedna bonusovka na závěr. :D