POSLEDNÍ LETNÍ A PRVNÍ PODZIMNÍ MOMENTY

Když dávám dohromady články tohohle typu, kdy jsou ještě třeba fotky z paddleboardů a různých výletů, je mi z toho pěkně smutno. Zaprvý proto, že mi přijde neuvěřitelný, že jsem měla dva týdny zpátky na sobě plavky a bylo mi vedro a zadruhý proto, že se pořád snažím vstřebat svoje rozbitý koleno. Pořád si to nějak nepřipouštím a jsem v takový tý fázi popření. Ta se třeba projevuje i tak, že občas vztekle zahodim berle a chodím radši bez nich. Ehm.

Každopádně... Když ještě bylo hezky, byla jsem zase u mojí Martiny, aby mi nahodila šedivý vlásky. To se povedlo krásně, nicméně teď to mám zase do zelena a už se těším na sobotu, kdy budu zase blond. Jupijej. Plánuju vám v salonu konečně nafotit fotky a napsat na tohle téma celej článek.

Předminulej víkend jsme se s Kubou vydali na chalupu, kam zrovna jeli i naši a užili jsme si strašně fajn dny. Neučesaná, nenamalovaná, ale pořád venku nebo s nosem zabořeným do knížky. Vyrazili jsme mimo jiné do Adršpachu, kterej máme coby kamenem dohodil, já tam byla snad stokrát a vždycky tam s nadšením pojedu znovu, miluju to tam! A s pejskama to byla samozřejmě ještě větší sranda. Třeba když jsme šli po schodech a oba dva skrz ně propadli dolů, takže jsme je museli odepnout z vodítka, aby se zvládli vysvobodit, ňuňu :D.

Andyn má prostě lidský oči.

Celý léto jsme chtěli do Žlutejch na paddleboardy a dokopali jsme se tam až v posledním týdnu, kdy ještě hlásili hezký počasí. Bylo to naprosto skvělý, za tu hodinu jsme si pěkně mákli, nikdo tam nespadl a pěkně nám vyhládlo.

Když jsme se rozloučili s paddleboard partičkou, byl teda logicky čas na jídlo. Zase s jinou partičkou. Tentokrát s Luckou z ACOS a jejím Kubou. Tak jsme si připomněli naše složení na Colours a zašli do Las Adelitas, kde během večera padlo několik margharit a mně několikrát málem zamrznul mozek. Bylo to ale boží, mátovou doporučuju všem!

A jedno moje poprvé - poprvé jsem byla na blogerský akci ne jako blogerka, ale jako organizátor. A víte co? Bylo to super. Dělali jsme s DmBio takovej mini piknik s holkama z Elite, suprově jsme pokecaly a nadlábly, holky připravily fakt dokonalý věci a já se nemůžu dočkat, až Domča postne recept na ty její cookies, protože hned ten den si je doma udělám.

Sunní #dreamteam nebo co!

Novej Instax jsem si zamilovala už tenkrát na letní instax party a teď, když se mi konečně dostal do rukou, jsem si ho zamilovala znova. Skvělej parťák na všechny akce a nejlepší možná úschovna vzpomínek.

Donuty byly bolestný od Kuby, tudíž se dostáváme k fázi "blbý koleno". Nebo spíš blbá Domča? Možná spíš tak. Bohužel. Za nešikovnost se holt platí a já si teda poplatím víc než dost. To myslím obrazně i doslově, haha ne moc haha no.

Ale jako funguju normálně. Jeden den jsem si vzala homeoffice - abych jako byla v posteli a měla nohu nahoře. Vydržela jsem to asi dvě hodiny a pak jsem se pustila do generálního úklidu, pečení a třídění oblečení na bloges market. Výsledkem byla večer noha oteklá mnohem víc než v běžnej den, kdy jsem v práci. Takže tak :D.

Zvládla jsem i procházku s pejskem, kterýho si jednou strašně chci pořídit. Borderky jsou prostě nejvíc boží.

A víte, co je taky boží? Hummus v Cobře. Uplně jsem zapomněla, jak to tam mám ráda a teď se tam konečně zas chystáme i na snídani!

Tady jedna brzká snídaně s Alex v Home Kitchen.

A jedna brzká snídaně s mamkou. To je tak, když u nás v Praze spí, protože má víkendový pracovní školení. Pro mamku to byla první snídaně "venku" a prohlásila, že už asi chápe, proč za to jídlo v Praze tolik utrácím, že by takhle mohla chodit taky pořád někam, že je to skvělý :D.

Jak to učuchává :DDD.

Vajíčka do skla s parmezánem jsou do-ko-na-lý a stejně tak tenhle obří dort, kterej je akorát asi tak pro tři lidi, haha.

Alex mě taky naučila na Pizzu Nuovu. Na pizzu tam teda nechodím, většinou spíš na carppaccio, ale tentokrát jsem byla tak hladová a měla takovou chuť na něco houbovýho, že jsem zvolila gnocchi a myslím na ně ještě teď, klasika.

Fotky s berlema mám buď děsně smutný nebo uplně vysmátý. Tahle jediná je taková normální. Do včera jsem se mohla pochválit, že s nima chodím fakt poctivě a že už ani nejezdím každou cestu Uberem, dokonce jsem dávala i metro - což je teda peklo, ale co se dá dělat - nicméně po zjištění, že se operaci nebo dvěma stejně nevyhnu a že to vlastně nějak rozumně zatěžovat můžu, jsem je na další den odhodila a užila si tak dost prima den bez vztekání se.

Kuba má totiž zrovna půjčenou Toyotku, takže mám docela servis. Ráno jsme třeba jeli do Coffee Roomu na snídani. Kdyby ta cesta netrvala díky ucpaný ranní Praze hodinu, bylo by to o trochu lepší, ale i tak - príma ráno.

No a po práci jsem se byla podívat na pre-opening novýho fitka John Reed na Karláku. Mám dojem, že to obří promo jste museli zaznamenat všichni, já jsem to totiž opravdu viděla všude a skoro mě to odradilo. Naštěstí jen skoro, protože tenhle event byl naprosto skvělej, pořád se tam něco dělo, bylo výborný jídlo, zajímavý lidi (uplně jiná sorta než na klasických akcích pro blogerky) a celej koncept mě docela oslovil. Teď už jen dát si dohromady nohu a začít tam chodit.

♥