PROČ NEBĚHAT JEN SÁM PRO SEBE, ALE CHODIT I NA ZÁVODY?

Vydržet běhat pár týdnů zvládne podle mě skoro každej. Spoustu lidí to ale po nějaký době omrzí - jednoduše jim dojde motivace. Mně samotný se to stalo několikrát. To, co mě v tom běžeckým módu teď drží už tolik měsíců je právě účast na závodech. Ta atmosféra, která tam panuje, je naprosto neuvěřitelná a nakažlivá. A já se chci účastnit dalších a dalších a chci být pořád lepší a lepší. A to mi udržuje přesně takovou hladinu motivace, že když nějakou dobu nevyběhnu, začne to ve mě hlodat. A o tom to pro mě je. Běhání je z jedný poloviny moje terapie a nic mi nepomáhá víc, než nasadit sluchátka, obout běžecký boty a jít to ze sebe všechno setřást - během a pak taky tancováním, tohle kombo funguje skvěle. Z druhý poloviny je to pro mě právě neustálý vyzývání sebe samotný k lepším výkonům. 

Článek vznikl ve spolupráci s Runczech.

Já jsem zaháčkovaná už od samotnýho začátku. Už od toho prvního půlmaratonu, kdy jsem si vyzkoušela, jakej je to pocit, stát na startu s těma tisícema lidí. Kdy jsem pochopila, jak obrovská vlna adrenalinu a endorfinů to je. Jak se díky těm fandícím lidem podél trati běží mnohem lehčejc. Jak to člověka motivuje a hecuje k výkonům, nad kterýma pak sám žasne. Jak snadný je se při běhu usmívat. A taky teda to, jak hrozný to je, když vám prostě dojde síla a musíte jet na automat, musíte myslet jen na to, abyste ve správnou dobu zvedli správnou nohu a odpočítáváte sekundy do konce. Ale nepřestanete, protože běžíte závod. V parku za barákem byste se zastavili už o pár kilometrů dřív, ale teď a tady? Nikdy. A pak ten pocit v cíli. To, jak vás všechno bolí, ale jak jste šťastní a už chcete zas. I když jste si v polovině trati s pícháním v boku a jazykem na vestě řekli, že tohle už nikdy absolvovat nebudete. Když dva dny nemůžete chodit a ten třetí už se registrujete na další závod. Protože to je jako tetování - vyzkoušíte a už nechcete přestat, těšíte se na ten pocit zas a znova. 

Díky spolupráci s Runczech jsem taky objevila jejich Running Mall. Běžecký tréninkový centrum, kde vás naučej všechno, co o běhu potřebujete vědět. Ono to totiž není jen o tom nasadit si sportovní boty a vyběhnout do parku. Správná technika je tady podobně klíčová jako u všech ostatních sportů, který by vás nikdy nenapadlo dělat bez trenéra. I běžeckej trenér se teda občas hodí - hlavně v začátcích. Já samozřejmě na prvním tréninku zjistila, že dělám spoustu chyb. Od těch, který bych dokázala jmenovat i sama - podceňuju rozcvičení i závěrečný protažení - tak i věci, na který bych sama nepřišla - třeba tempo dýchání a správnej rozsah pohybu rukou. Martin, kterej má celej Running Mall na starosti, nám předal spoustu užitečnejch informací a už ladíme další společnej termín, protože i oficiální trénink je super nakopnutí v rámci tréninku. Já sice běhám nejradši sama se sluchátkama, ale nikdy není na škodu to trošku obměnit a vyrazit s parťákem nebo rovnou s celou tréninkovou skupinkou. 

Poslední běžeckou výzvou byla štafeta, kterou jsem si sestavila skrz soutěž na Instagramu a vyšlo to celý uplně skvěle. Byly sice zrovna ty šílený vedra, kdy se po venku nedalo ani chodit, natož běhat, ale i tak jsme si to podle mě suprově užili, všichni 4 jsme zaběhli lepší časy, než jsme čekali a jestli vám můžu poradit nějakou teambuildingovou aktivitu, je to přesně štafeta. 

Myslím, že tady jsou ty výsledný spokojený obličeje celkem výmluvný, ne? :))

A jaká bude další medaile? Už za pár týdnů - konkrétně 7.9. se v Praze pod záštitou Runczech běží 5km Běh pro ženy. 5km je taková ta vzdálenost, kterou zvládne i člověk, co normálně neběhá, takže pokud jste to právě vy - vyhecujte se s kamarádkou, ségrou nebo třeba mamkou a pojďte do toho! A pokud běháte a je to na vás krátká trasa, poběžte taky a pojďte si dát za cíl takovej čas, jakýho jste ještě nedosáhli - to je totiž přesně můj plán a hrozně moc se na to těším. 

No a pokud si raději zaběhnete něco delšího, mrkněte rozpis běhů v další sezóně a já se budu těšit, na jakých startovních čárách se potkáme.