BYDLÍM V. (STĚRKA, SEDAČKA, DOPLŇKY A PROBLÉMKY)

No... Frekvence zabydlovacích článků víceméně odpovídá frekvenci změn, ale kdo to zažil, ten asi chápe. Moje představa, že to bude všechno během dvou měsíců hotový,byla hodně zcestná. Nejen z praktických a časových důvodů, ale i těch finančních. Vybavit si od základů byt není uplně levná sranda a když k tomu chce člověk i trošku žít (=třeba cestovat), musí si to holt rozhodit do několika měsíců. Od března, kdy jsem psala poslední díl, už ale pár měsíců uplynulo a tak mám zas o čem psát. Tak pojďme na to. Začneme stěrkama, který vás pravděpodobně zajímaj nejvíc vzhledem k tomu, kolik na ně dostávám dotazů a povím vám i o obýváku, mojí oblíbený části na balkoně a taky pár fuck-upech, který se mi povedly. :))

Že chci do svýho bytu stěrku, to jsem věděla ještě dřív, než jsem si byt pořídila, ale netušila jsem, jak dlouhej rozhodovací proces bude výběr odstínu. Věděla jsem jen, že nechci šedou klasiku, kterou si vybírá skoro každej, ne, že by nebyla nádherná, ale viděla jsem ji už na tolika místech, že jsem chtěla něco trošku jinýho. A protože Zementine v té době vyvíjel nové kombinace epoxidových i cementových stěrek, chtěla jsem si počkat na to, co mě dostane uplně nejvíc. 

Stěrky i na českým trhu vyrábí hned několik firem a pokud tuhle designovku zvažujete, je hrozně důležitý si vybrat výrobce, kterej je opravdu kvalitní. Za Zementine dám ruku do ohně. Viděla jsem spoustu jejich realizací a každej byl vždycky uplně nadšenej. Stěrka dodá do interiéru  moderní jiskru betonovýho výrazu v takový barevný variantě jakou si budete přát, upoutá pozornost každý návštěvy a hlavně má super vlastnosti. Stěrka, hlavně ta s epoxidovým základem, je vhodná i do koupelen, kuchyní nebo i na fasády, protože je natolik odolná, že může být bez problému vystavená tlaku vody a stále vydrží krásná.

Poměrně nově mají i vlastní showroom, kde si můžete v reálu prohlídnout hned několik realizací a lépe si tak představit, jak by to u vás doma mohlo vypadat. Nejjednodušší máte sledovat Zementine na Instagramu a ozvat se jim tam, případně poslat poptávku na email. 

Samotná realizace pak probíhá v rozpětí pár dnů, aby měly jednotlivé vrstvy čas schnout. Ani nevíte, jak moc jsem se na tenhle stěrkovej tejden těšila a teď není den, kdy bych si tu stěnu nepohladila. Opravdu to totiž láká k doteku. Pokud vás tohle téma fakt zajímá, mrkněte na web www.zementine.cz, část textů mám totiž na svědomí já a garantuju, že odpovídaj tomu, jaký pocity ze stěrky budete mít i vy.

Mimochodem - taková perlička - když jsem měla natřenou tuhle tmavou vrstvu lepidla, poslala jsem to našim bez jakýhokoliv popisu a oba rodiče mi to pochválili, že to VYPADÁ MOC HEZKY. :DD 

Nicméně dál přikládám fotky před, během a téměř finální. Uplně finální teprve přijde, čekám ještě na doručení světel a pak je přijde montér namontovat a přidělá mi i panel za linku, čímž se do celý doladí a bude hotovo. Nakonec jsem totiž nevolila stěrku jen do obýváku, ale i na sloup v kuchyni, což byl můj spontánní nápad až ve chvíli, kdy už se měřily rozměry toho obýváku a myslím, že jsem se nemohla rozhodnout líp. Celou místnost to nádherně sjednotilo a miluju to. Totálně. Zvolila jsem odstín Stella - šedobéžovej základ se stříbrnou perletí. 

Jedním ze zpětně-už-vtipných fuck-upů byla tahle debilní televizní skříň. Myslela jsem si, že jsem jí v zimě špatně složila, protože šuplíky byly křivě a nesedělo to. No a pár měsíců jsem odkládala její předělání, protože jsem stejně neměla sedačku a vlastně ani zprovozněnou televizi a strašně se mi do toho nechtělo. Jednoho dne jsem se rozhodla, že ji teda předělám, sedla si k tomu, strávila tím několik hodin a když jsem ji znova postavila, BYLA JEŠTĚ KŘIVĚJŠÍ NEŽ PŘEDTÍM. Když vám řeknu, že jsem se vzteky rozbrečela, tak nepřeháním. Byla jsem z toho totálně frustrovaná. Hned druhej den jsem si zařídila reklamaci, protože jsem usoudila, že problém není ve mně, což mi Ikea potvrdila a poslali mi novou. Nejdřív jsem tu původní ale musela ZASE rozebrat a ZABALIT, aby si ji vůbec převzali. Tohle třeba nechápu - je to Ikey problém, oni to udělali křivý, ale já mám řešit to, že to musím rozložit a do něčeho zabalit. Taky to bylo poprvé, kdy jsem byla nešťastná z toho, že na to jsem sama a že mi nikdo nepomůže, protože už jsem z toho byla fakt unavená. 

Nicméně i tak jsem na svůj obývák nezanevřela a rozhodla se do toho konečně pořádně šlápnout a dotáhnout ho. A tak jsem si objednala sedačku a pár dalších detailů. Tentokrát jsem zvládla vyhodnotit, že tohle sama asi nesestavim a tak jsem zas chvíli žila mezi krabicema.

A pak najednou...

...byla sedačka. Byl obývák. Byl domov. 

Jestli pro mě bylo něco ve vnímání tohohle bytu jako domova naprosto zásadní, byl to nečekaně právě obývák. Myslela jsem, že mi stačí můj pokoj, ale ne, tohle bylo to, co to dělá domovem a proč jsem teď tak ráda doma.

Další věc, co se mi podařila, bylo objednání spotřebičů, který se mi nevešly na místo  pro ně určený. :D Po počátečním šoku jsem to ale vyřešila VELMI elegantně, protože jsem tuhle antracitovou nádheru odmítla měnit za cokoliv jinýho, nechala jsem v koupelně jen pračku a sušičku šoupla do šatny, kde je na ni místa dost a ve finále je to podle mě i praktičtější. Vybrala jsem si spotřebiče značky Hoover z řady AXI,  protože jsem na ně při svým researchi dostala několik doporučení a když jsem pak viděla takhle barevný modely, věděla jsem, že je to přesně to, co potřebuju. Do koupelny se mi nádherně hoděj a protože mám jako vizi, že bych jednou tu koupelnu chtěla předělat a mít ji celou vystěrkovanou do tmavě šedý - well, umíte si představit, jak nádherný by to bylo, žejo. Tak snad za pár let, ať to tady neničím hned. 

Co se týká pár praktických informací, co by se mohly hodit těm z vás, co si stejně jako já nevědí rady s tím, jakou pračku si pořídit a proč - já jsem si vzala tuhle v první řadě kvůli tomu designu, kterej mě zaujal na první pohled (nebudu vám lhát, žejo :D), ale hned v druhý proto, že maj obří kapacitu (pračka 13kg a sušička 11kg), což je geniální na tu spoustu dek, co doma mám a taky na to, že nemusím prát každou chvíli, ale prostě počkám, až se mi nastřádá kopa prádla a pak si udělám prací a žehlící den. Ve finále mě pak to žehlení fakt baví, poslechnu si u toho několik podcastů a uteče to raz dva. Pračka má navíc automatický dávkovač pracího prostředku, takže tam prostě nalejete plno a pračka si cca 21 cyklů odebírá tolik, kolik potřebuje. Je chytrá! :D Ale doopravdy, jsou to smart spotřebiče, co se daj i propojit s aplikací a poslouchaj hlasový pokyny - ale tak daleko spolu ještě nejsme, zatím jsem se s nima naučila pracovat ručně. Přiznám se, že když jsem poprvé koukala do návodu, šla mi ze všech těch možností hlava kolem, ale rychle jsem si našla pár svých programů, co točím pořád dokola. A brácha - ten to vyřešil nejlíp - používá totiž program Total Care, v rámci kterýho se může prát všechno dohromady a s ničím se nic nestane. A to chceš! 

Další menší fuck-up shrnut v jedný fotce.... Aneb "A seš si jistá, že se to vejde do kufru?" "No jasně, určitě, to není nijak dlouhý." Ehm.

Zakončíme to tím uplně nejlepším, jo? :D Hlásičem kouře v případě požáru. Dva dny mi doma NĚCO pípalo. Netušila jsem, co to je, bylo to extrémně nepříjemný, chodila jsem od spotřebiče ke spotřebiči, hledala nějakýho ztracenýho ptáčka (FAKT ALE :DDD) a byla totálně vynervovaná, co to je za zvuk, jestli nemám něco rozbitýho a nezačne to třeba hořet. Nakonec jsem  ten zvuk jednou nahrála a hodila na stories s prosbou o radu. Rázem jsem měla plnej direct vašich podobných příběhů s tím, že se jedná právě o požární hlásič - respektive vybitý baterky v něm - a že jste si s tím taky zažili pěkný psycha, než jste na to přišli. Nakonec jsem se málem zabila při snaze o jeho odšroubování a teď jen doufám, že ho ještě nějakou dobu nebudu potřebovat, protože jsem mu ty nový baterky samozřejmě nesehnala a tak ho mám odmontovanej na stole. Žena v domácnosti. :)))

No a díky tomu, že většinu toho nutnýho vybavení už konečně mám, nastal čas na to nejoblíbenější - DEKORACE. Pořídila jsem si jich už spoustu a ještě zdaleka nekončím. Tenhle nákup z fotky výše jsem udělala v H&M Home, kde si něco pořídím pokaždý, když se tam nechám vlákat. Přesně pro to se už několik měsíců držím dál i od Zary a podobných. 

Řasokoule a několik dalších kytek jsem pořídila na Pokojovky.cz a akvárko jsem jim našla na Pinterestu a po dlouhým hledání na něj narazila v Nanu nana. 

Nejlepší hrnek, díky kterýmu mám teď pravidelně chuť na čaj a zpříjemňuju si jím ty chladný dny, co se občas v tomhle zvláštním létě vyskytnou. Sehnán v Mobelixu a maj tam i jiný nápisy.

Břidlicová deska, dřevěný prknýnko (to je můj nejoblíbenější kousek v kuchyni), tácek na snídaně do postele a další stylový vychytávky mám z nádhernýho e-shopu LALADESIGN, což je fakticky jedinej e-shop, jehož newsletter naprosto hltám a pravidelně se proklikávám na jednotlivý produkty. Do konce léta maj navíc letní slevy, tak mrkněte, jestli vám taky něco nepadne do oka. Na věci, který nejsou ve slevě pak můžete využít aspoň moji slevu na 15 % - kód "DOMI15".

Takovou personalizovanou dekorací je korková mapa světa doplněná o fotky z Instax tiskárny. Instax fotky ve svý pravý podobě jsou kouzelný, ale občas prostě chcete, aby ta fotka byla kvalitní a zároveň vypadala tak stylově jako polaroidy. Pak je taky právě tahle vychytávka, kterou si propojíte s telefonem a můžete do ní poslat k vytištění jakoukoliv fotku, kterou máte v telefonu. Korkovou mapu mám z Vemzu, ale spíš bych vám doporučila ty od Moje Česko, kde je mnohem větší výběr a taky lepší provedení, protože to přeseknutí, asi aby se vešla do krabice, mě tak rozčiluje, že si brzo pořídím nějakou jinou. 

Naprosto nutným doplňkem domácnosti jsou pro mě svíčky. A na ty z Perfumed Prague nedám dopustit. Maj nejdokonalejší vůně, ohromně specifický a já jsem na nich závislá. Bez přehánění. Levandule-pačuli je vůně mýho života. Navíc jsou sojový, takže vydržej hořej mega dlouho a neprohořívaj jen ve středu, ale vyhořej opravdu celý.

Last but not least - balkon. Na ten jsem se totiž těšila už od zimy, takže bylo jasný, že dostane přednost i před obývákem, protože ten klidně počká, zatímco letní počasí ne. Tak jsem v Ikee pokoupila nějaký sedací díly, stolek a první část byla vyřešená. Podlahu jsem si vyhlídla taky, ale doteď ji ještě řeším, takže tam snad všichni uvidíme progress v dalším díle týhle série. Taky si ještě plánuju pořídit pár umělých kytek. Ty pokojový už totiž (ťuk ťuk) docela zvládám, ale živej strom mi venku přežil ani ne měsíc. Smutnej příběh, asi moc prší. :D Takže tady to vzdávám a půjdu do těch fejk z Ikey. Ve finále proč ne, aspoň to vydrží hezký i v zimě a nebudu s tím mít starosti. Ty si nechám na ty svoje vnitřní zelený miminka. 

Když jsem jednou na procházce po okolí zkoumala cizí balkony, abych se inspirovala, objevila jsem na jednom kulatý závěsný křeslo. Doma jsem pak hned sedla k notebooku a googlila, kde se to dá sehnat a za kolik. Vybrala jsem jedno z Mobelixu a rovnou ho koupila. No a teď je z týhle "kukaně" moje oblíbený místo v bytě. Nejlepší to v něm je když prší - jen tak trochu, aby moc nepršelo na mě, žejo -  ale kdykoliv se rozprší, tak do něj vlezu a užívám si tu atmosféru.

Večer tady sedět ve dvou s vínem, v repráku oblíbenej playlist, prokecat hodiny a pozorovat, jak se pomalu zhasínaj okolní baráky? Dokonalý. Sedět tady do noci sama s knížkou a teplým čajem? Taky boží. A ráno si tady ještě v pyžamu vypít kafe a naplánovat si tam v klidu den? Nejlepší. 

A to si s tím plánuju ještě pěkně pohrát tou podlahou, kytkama, případně i nějakým stylovým grilem. Uvidíme, jak to všechno zvládnu dotáhnout (a kdy, ehm). Každopádně doufám, že vás tenhle díl bavil, že máte trošku lepší představu o tom, proč to všechno tak trvá a jaká legrace (nebo taky ne) to někdy je.