NORSKO: DRŽTE SI KLOBOUKY, VYPLOUVÁME!

Vystupuju z autobusu uprostřed ničeho, řidič mi vytahuje moje dva obří kufry a já vyhlížím Kubu se stopou strachu, jestli nejsem někde uplně blbě. Naštěstí za chvíli vybíhá z podchodu a mně padá kámen ze srdce. Tohle jsme zvládli, každej po vlastní ose, ale jsme tu, spolu, utahaní, hladoví a hlavně natěšení na zážitky. Házíme věci na hotel a vyrážíme hledat nějakou restauraci, kde bychom si dali oslavnou véču na počest mýho svátku a tohohle last minute výletu. Bergen nám daruje dvacet minut bez deště, abychom stihli okouknout jeden mini přístav a po pár cvaknutí foťáku se rozprší takovým způsobem, že jsme za chvíli mokří až na kost. Nakonec zapadáme do snack baru, objednáváme si cidery, fish and chips a uspokojujem tak hladový bříška. Na hotelu pak ještě koukáme na uniklej čvrtej díl Game of Thrones, ale já jsem tak unavená, že v polovině přestanu bojovat s těžkejma očima a prostě odpadnu (a když to pak dokoukáváme další den, tak nechápu, jak jsem u tak brutálně božího dílu mohla usnout, panebože!!).

Po snídani se autobusem se přesouváme z hotelu do přístavu a už z dálky vidíme to, kam míříme. Obrovská loď, která se tyčí nad všechny ostatní a nám padá brada poprvé. To ještě nevím, že mi za ten den spadne tolikrát jako asi nikdy v životě. 

 

Ona mi vlastně tak nějak padá už od toho prvního hovoru s Johnim. A konečně se to děje, tak vám můžu i tady na blogu říct, o co jde. Pořád jsem se totiž tak nějak bála, že to zakřiknu a skoro jsem to vlastně zakřikla. Hned po vydání toho prvního článku mi totiž volali z cestovky, že mají problém mě dostat na plánovanej let a nakonec jsem musela jet na letiště do Vídně a celá ta cesta do Norska byla mnohem komplikovanější, než bylo v plánu. Ale všechno to nakonec dobře dopadlo a my se s Kubou v pátek večer potkali v Bergenu, norským přístavním městečku, kde nás čekala ta jedna noc v hotelu a následnej přesun na zájezdovou loď Monarch, která bude 7 dní naším pohyblivým domovem a bude nás vozit po norských přístavních městech a fjordech. Pořád mi to přijde naprosto nereálný a jsem neskutečně vděčná, že mám díky Elite Bloggers a hlavně společnosti PT Tours možnost tohle prožít. 

Už při výstupu z autobusu začínám mít závrať a žaludek se mi propadá tím víc, čím víc se blížíme k lodi. Normálně mám strach. Nikdy jsem tak velkou loď neviděla a první na co myslím, je samozřejmě to, jak se sakra taková věc udrží na vodě bez toho, aby se potopila. Nervózně se přibližujem, procházíme několika kontrolama a u check-inu nás příjemně rozptýlí sympatickej dredař, co nám vysvětluje fungování lodi a chvíli si s náma vykládá o Praze a tak. Do naší kajuty budeme moct až odpoledne a do oběda zbývají aspoň dvě hodiny a tak je akorát čas na to vyrazit prozkoumat jednotlivý patra. Je jich 14 a reálně mi přijde, že jich musí být mnohem víc. Na každým patře je něco, z čeho se tají dech. Už při vstupu do prvních společných prostor, kde je vidět do asi 6ti pater zároveň po sobě s Kubou šokovaně a bezhlesně koukáme a mně je v tu chvíli fakt líto, že nemám zapnutou kameru, protože ty prvotní dojmy jsou nejvíc. Běžeckej okruh a hlavně lezecká stěna mi způsobujou záchvat smíchu, protože to mi přijde fakt šílený, na lodi panebože. Ovšem fitko vítám fakt s nadšením a rovnou si s Kubou dáváme předsevzetí, že budem každej den dělat nějakou sportovní aktivitu. I když pohybu bychom asi měli dost i tak. Ono jen celou tu loď projít nám zabralo asi 3 hodiny a to jsme rozhodně nezalezli všude, kde to šlo. Každej den budeme navíc kotvit na jiným místě a mít celej den na prozkoumávání okolní pevniny, na což se strašně těším, už Bergen nám totiž učaroval a to v něm celý dva dny pršelo!

 

Nejvíc hotová jsem samozřejmě z vrchního patra, kde je parádní bazén a dvě jacuzzi. Vážně doufám, že počasí dovolí a budem tohle patro využívat! Na obědě se nějak vzpamatujem z těch silnejch dojmů a využijem toho, že máme až do večera volno a vyrazíme ještě prozkoumat město. Samozřejmě začne pršet ve chvíli, kdy vytáhnem paty z lodi. A ne jen tak poprchávat, opět je to naprosto hustej déšť a my tak letíme do prvního obchodu se suvenýrama a kupujem deštník I love Norway :D. Dojdem do centra, obdivujem ty stylový baráčky a zapadáme přečkat ten největší liják do kavárny. Jakmile to přejde, vybíháme zas ven a prolejzáme všemožný uličky, nacházíme krásný parky, fontány a vyhlídky. Užíváme si to na maximum a já Kubovi každou chvíli tisknu ruku, abych se ujistila, že se nám to nezdá a že jsme bez chvilky pořádnýho plánování najednou v Norsku. 

 

Vzhledem k tomu, že střídavě prší víc a míň, chodíme se schovávat i do obchodů a já tam narazím na skvělou nepromovanou bundu, který jsem si stihla všimnout na několika stylovejch kolemjdoucích a od tý chvíle mě to počasí samozřejmě baví mnohem víc. A tak si chodíme, mokneme, směje se, pochutnáváme si na křupavým pečivu z kavárny, kde byla fronta až ven a když se zase nalodíme, máme pocit, že ten den strašně rychle utekl. Po večeři nás čeká záchranný cvičení, jsme v záchranných vestách nahnáni na místa k záchranným člunům podle čísel, není to nic příjemnýho, ale co se dá dělat. Po setmění pak chvíli pozorujeme, jak se pomalu vzdalujeme od pevniny, ale zima a vítr nás brzo vyženou do kajuty, kde padáme do postelí a doufáme, že stihnem vstát dřív, než zase zakotvíme...